„I wanna see your fucking circle pit, motherfuckers!“ Čas plyne jako splašený a není na světě síly, jež by to změnila a přesto jsou mezi námi tací, kteří to srdnatě odmítají vzít na vědomí. Pro americké vererány EARTH CRISIS skutečně jako by se tok času zastavil někdy v polovině předminulé dekády, kdy svět už několik let dobývalo nekompromisní hardcore tvrdé jako žula.

Ani sedmé řadové album této nesmlouvavé ortodoxní party nehodlá dělat jakékoliv kompromisy. Než se stihnete nadechnout a z plných úst zařvát něco o zaprděné stagnaci, jste umlčeni prvním přívalem ostrých riffů a autoritativních bicích, které v podobě fláku „De-Desensitize“ celou tuto důkladnou masáž hned a pěkně zostra zahajují.

Pokaždé se v podobné situaci ptám sám sebe, jak je možné, že to, co u jedněch už dlouhodobě nudí, v podání druhých nevykazuje žádné známky opotřebení. I odpovědí se pokaždé nabízí přehršle, ale všechny úvahy se pak nakonec sejdou v jednom bodě pojednávájícím o fluidu toho čo onoho interpreta, nebo kouzlu osobnosti(-í) chcete-li.

EARTH CRISIS v první řadě nemusí nic předstírat, na nic si hrát. Úpřímnost jako jedna z nejdůležitějších hodnot i posedmé vévodí skladatelskému procesu, na jehož konci vyjíždí dvanáctka řádně nabroušených skladeb, které do nás Američané takříkajíc opět „sázejí jako páni“. Klasický průběh procitnutí po několika úvodních šlehách někde v polovině hrací doby už snad ani není příliš nutné zmiňovat.

Prostor, který se pak otevírá pro trošku členitější kompozice, je dokonale využit valivými kusy jako „Depraved Indiference“, na jehož ploše si nikdo nehodlá stydět za nenápadné a sympatické thrashové vlivy anebo následující „No Reason“ s tak silným vnitřním pnutím, že následující exploze „The Pallid Surgeon“ představuje jen logické vyústění všech chemických procesů uvnitř této třaskavé hmoty.

Á propos chemie, bez té by to prostě nešlo. Mezi jednotlivými členy funguje bez zakolísání. Nikdo příliš nevyčnívá, a to platí i pro vokál Karla Buechnera plný zloby a frustrace. Ten sice bezpochyby musí v takto sestavěné muzice hrát velmi významnou roli, ale i tak se dojem skvěle sehrané a doplňující se kapely ani na malinkou chvíli neotřese.

„Salvation Of Innocents“ to je v první řadě hardcore zahrané ve vší stylové čistotě a počestnosti. Jsou tady samozřejmě, stejně tak jako v minulosti, ke slyšení mnohé jiné vlivy, ale vše je ve výsledku podřízeno tomu, abychom ani nachvíli nezapochybovali o pevném žánrovém uchopení této zámořské legendy. Hardcore je styl, tedy především jeho ortodoxní, především, americká větev, který si svým vývojem a profilací prošel už před nějakým tím pátkem, ale přesto anebo možná právě proto dokáže v sobě i díky kapelám jako jsou EARTH CRISIS nalézt tolik energie, nasazení a v nejlepším slova smyslu „nacionalistického“ přístupu, že z toho stále vznikají nahrávky plné pozitivní a pulzující energie. Tato je samozřejmě jednou z nich!